Vždycky může být hůř

11. října 2018 v 22:59 | Hříva |  Asociálně sociální program
Nuže.. ti, co vyhledali tento blog, jistě to udělali záměrně, takže netřeba vysvětlovat, co je deprese, co způsobuje, proč, jak, co s ní (kdo neví, ať googlí).. stejně je to jen deník, budiž ozvěte se lidé, co procházíte stejným obdobím...

...

Vzpomínám si na dobu, kdy jsem byla skutečně bussy.. Měla jsem 3 brigády, školu a do toho jsem budovala vztah, na který už moc energie nezbývalo. Ale každý chce mít někoho po svém boku, chce se cítit milován. To je přirozené.. Ve chvíli, kdy jsem se uzavřela do sebe to partner moc teda nepochopil a tak zdrhl, aniž bysme si stihli něco říct, respektive mne vyšoupl z domu, ze života, svedl na mě, že mohu za jeho nervy, že zhubl 5 kilo, že se nemůže ani vysrat, protože jsem všude, že stejně nekomunikuju a tvářím se ublíženě. Je zvláštní, že zrovna ve chvíli, kdy nic neříkám prostě nejvíc křičím o pomoc a naopak. Nevím proč jsem si osvojila vlastnost držet věci v sobě a bát se odmítnutí.

Pokračování příběhu, ať moc nezabřednu v sebelítosti :D ..

Postavila jsem se samozřejmě opět na nohy, začala psát blog(minulý!), začala žít, ale poněkud jinak. Žít prázdnem.. To prázdno mě naplnilo a už jsem jen jela autopilotem. Nebyla jsem v hajzlu :D Ale ani mi nebylo dobře, ten stav stagnoval. Zanedlouho poté jsem začala srát na školu. Nechtělo se mi vstát, tak jsem tam nešla.. Když bylo něco důležitého, tak jsem tam taky nešla. Necítila jsem se dobře mezi lidma. K mému postoji samozřejmě přišly výsledky, takže další škola, ze které jsem odešla.. super..

Můj další vztah, založený na sexu nebyl moc super. V tu chvíli jsem se už necítila jako žena, ale jako trofej... Na druhou stranu, mohla jsem si v klidu prožívat deprese, aniž by mi do toho kafral zas někdo, kdo tomu nerozumí.

Nechci mluvit osobně o svých vztazích, ale o tom, jak mi deprese ničí vztahy..

Nejen partnerské vlastně všechno, co se mezilidských vztahů týče. Nevím od kdy tu je, typovala bych zhruba od puberty, s tím že poslední 2 roky se projevuje ve vší parádě a mi z přátel zůstalo 5 lidí. Možná za to může ten pocit, že nikam nepatřím a potom se tak k lidem stavím. Cítím, že všude jsem jen na návštěvě a dřív nebo později odejdu. S kamarádkou depresí... Lituji se, ale nevím proč, přece za to nemůžu a opakuje se to pořád a bude, dokud to nepřemůžu :( Můj současný partner mé problémy chápe, ale začal se se mnou cítit nedobře.. logicky.. Má rodina si myslí, že jsem jen líná veš.. logicky.. Straním se lidem.. Jsem unavená..


Říká se kolik dáš do kořenů, tolik do koruny.. pokud to nechápeš, tož jsi blbec...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama